Připojení externích reproduktorů k televizoru zásadně mění akustický zážitek z filmů i hudby, vyžaduje však správné pochopení přenosu signálu a kompatibility rozhraní. Správná volba kabelů a impedance zabrání zkreslení zvuku a ochrání vaši elektroniku před poškozením.
Digitální rozhraní: HDMI ARC versus optický kabel
Při přenosu zvuku z televizoru do externího audio systému hraje klíčovou roli typ digitálního rozhraní. Dvěma nejčastějšími standardy jsou HDMI ARC (Audio Return Channel) a optický digitální výstup. Výběr mezi nimi určuje nejen kvalitu zvuku, ale také uživatelský komfort.
HDMI ARC (případně novější eARC) využívá obousměrný přenos dat. Tento standard má dostatečnou šířku pásma pro přenos nekomprimovaných prostorových formátů zvuku a navíc integruje protokol CEC. Ten umožňuje ovládat hlasitost připojeného audiosystému přímo dálkovým ovladačem od televizoru. Optické připojení naopak využívá k přenosu signálu světlovodné vlákno a světelné pulzy. Jeho hlavní výhodou je absolutní odolnost vůči elektromagnetickému rušení, avšak jeho šířka pásma je omezená a neumožňuje ovládání hlasitosti jedním ovladačem.
Aktivní versus pasivní reproduktory
Před samotným zapojením je nutné rozlišit, zda disponujete aktivními či pasivními reproduktory. Aktivní reproduktory mají integrovaný zesilovač přímo ve svém těle. Stačí je zapojit do elektrické sítě a přivést k nim zvukový signál z televizoru, buď digitální cestou, nebo analogově pomocí konektorů RCA či 3,5mm konektoru jack.
Pasivní reproduktory naproti tomu neobsahují vlastní zesilovač a vyžadují externí zesilovač nebo přijímač. V tomto případě televizor připojíte k zesilovači (např. přes HDMI ARC) a teprve ze zesilovače vedete dvoulinkové kabely k reproduktorům. Zde je kritické dbát na shodu impedance vyjádřenou v ohmech. Pokud zesilovač podporuje minimální zátěž 8 ohmů, nesmíte k němu připojit 4ohmové reproduktory, protože by hrozilo přehřátí a zničení koncového stupně zesilovače v důsledku nadměrného průtoku proudu.
Akustika prostoru a správné rozmístění
Fyzikální zákony šíření zvuku určují, jak bude výsledná scéna v obývacím pokoji znít. Pro optimální stereo efekt je nutné dodržet pravidlo takzvaného rovnostranného trojúhelníku. Vzdálenost mezi levým a pravým reproduktorem by měla být přibližně stejná jako vzdálenost každého z nich od hlavy posluchače.
- Výškové reproduktory by měly být umístěny v úrovni uší sedícího diváka, protože vysoké frekvence se šíří vysoce směrově.
- Basové reproduktory a subwoofery mohou stát na zemi, jelikož nízké frekvence se šíří všesměrově. Přesto se vyhněte jejich umístění přímo do rohů místnosti, což způsobuje nežádoucí dunění a akustické rezonance.
- Zadní basreflexové otvory reproduktorů vyžadují volný prostor (minimálně 20 až 30 cm od stěny), aby vzduch mohl volně proudit a basy zůstaly pevné a čitelné.
Prevence elektromagnetického šumu a organizace kabeláže
Častým problémem při zapojování audio techniky je vznik nežádoucího šumu nebo brumu, který způsobuje takzvaná zemní smyčka. Tento jev vzniká, když jsou jednotlivá zařízení zapojena do různých elektrických zásuvek s rozdílným zemnicím potenciálem. Ideálním řešením je zapojit televizor, zesilovač i aktivní reproduktory do jedné centrální zásuvkové lišty.
Signálové kabely by nikdy neměly běžet paralelně s napájecími kabely o vysokém napětí. Elektromagnetické pole kolem napájecích vodičů může indukovat střídavý proud do audio kabelů, což se projeví jako nepříjemný nízkofrekvenční brum. Pokud se tyto kabely musí křížit, měly by se křížit pod úhlem 90 stupňů, což minimalizuje plochu elektromagnetické indukce. Používejte vždy kvalitně stíněné audio kabely s měděným jádrem z bezkyslíkaté mědi pro zajištění čistého a nezkresleného přenosu.
